Tak se letos podařilo to, že vítr většinou foukal, sluníčko hřálo a tak se draci, v rukou zhruba 60 soutěžících i nesoutěžících mohly prohánět ve vzduchu. I letos si rodiče zaběhali společně s dětmi, aby jim ukázali, jak se to dělá. Na stromě přesto jeden z draků ukončil svoji pouť. Ale to se stává.
Závody začaly poté, co soutěžící zaregistrovali své draky, dostali startovní čísla a každý si nanečisto vyzkoušel, zda mu to bude létat. Pak přišel společný nástup soutěžících a start. Ten první nejvíc nedočkavý drak, aby byl co nejdřív ve vzduchu, měl na konci provázku Toníka Pikunu. Ten drak, co vyletěl nejvýš a byl i nejdelší patřil Adamovi Šinaglovi. Největší domácí měl Tomáš Ryšavý, nejmenšího domácího draka měla Adéla Korotvičková a nejmenšího kupovaného Karolína Černá. No a ke každému hodnocení patří i odměny a očekávané pečení uzenin. Zájem byl velký, nejen o uzeniny, ale byla i to popovídat si – tedy hlavně rodiče, a i tady bylo vidět, že společné akce po covidvém půstu lidem chybí.
A něco z historie – na Drakiádě se nás někdo ptal odkdy se akce pořádá, takže z podkladů zjištěno, že poprvé to bylo ve spolupráci s MKS a Českým nakladatelstvím 18.10.1998 v areálu bývalých kasáren a následující rok 16.10.1999 na louce za garážemi.